We feel better than Jan Hus
6. 7. 2006
K prasknutí nabitá Betlémská kaple ani nedutá - chvíle hromadného mlčení po skončení slavnostní bohoslužby k výročí upálení Mistra Jana Husa. Napětí, dusné ticho.
"Sestry a bratři, slovo má premiér Jiří Paroubek," zaburácí náhle hlas konferenciéra a příležitostného duchovního. Poslední otěr čela bavlněným kapesníkem s monogramem J.P. Poslední jízda dentální nití, poslední úsměv a vycenění bělostně bílých zubů do kapesního zrcátka. Dámy a pánové, velký muž přichází s neodvratitelným poselstvím sociální spravedlnosti!
"Kdo to je?" táže se malý chlapeček v první řadě.
"To je pan premiér, Pavlíku, stará se o to, abychom se měli dobře," šeptá děcku do ucha dědeček v sokolském kroji.
"Pst, pst," ozve se za nimi. "Chceme slyšet, co pan předseda vlády říká!"
Paroubek rozevře černé koženkové desky a zatíží oltář svými dlaněmi. Přejede si jazykem rty a čte:
"Hus přišel - podobně jako já - s ideou svobody, práva na individuální přesvědčení či primátem rozumového poznání. Hus byl - stejně jako jsem já - člověkem sebekázně, víry a nezávislého myšlení, osobní integrity a statečnosti. Jan Hus byl - ostatně jako já, přátelé - hlasatelem nejen metafyzické, ale i sociální rovnosti. Měl totiž - zcela ve shodě se mnou, drazí přítomní - poslání od nejvyšší bytosti."
Pavlíkovi září oči štěstím a ani nedýchá. Ať žije budoucnost této země!
Ámen
(Once-upon-the-East, 11. 7. 2006 0:47)